... a jak to pokračuje aneb

Chov dlouhosrstých morčat a Cuy morčat

V melounovém cukru se skutky dály a naplňovaly, jako se můj život děje a naplňuje v melounovém cukru. Povím vám o tom, neboť jsem zde a vy vzdáleni.

Ať jste kdekoli, musíme se snažit, seč můžeme. Je to dlouhá cesta a nemáme prostředku, jak ji podniknout, krom melounového cukru. Doufám, že se zdaří.

Žiji ve srubu blízko jáMORU. jáMOR - vidím ho z okna. Je krásný. Mohu ho vidět i s očima zavřenýma, dotýkat se ho. Právě teď chladí a obrací se jako něco v dlani dítěte. Nevím, co by to mohlo být.

V jáMORU vládne křehká rovnováha. Vyhovuje nám.

Srub je malý, ale příjemný a utěšlivý jako můj život, je z borového dřeva, kamenů a melounového cukru jako téměř všechno tady kolem.

Své životy jsme pečlivě zbudovali z melounového cukru a pak se vydali do dálav našich snů, po cestách lemovaných borovicemi a kameny.

Richard Brautigan, V melounovém cukru

 

 

 

Začalo to úplně nevinně. Odmala jsem sice mívala všemožná zvířata počínaje pulci z louže a šneky, přes křečky a potkany (mimochodem chované tajně), skončilo to zachráněným psem, kterého matka vzápětí vyhodila na ulici (naštěstí se ho po měsíci, kdy se o něho starala děcka z celého bloku, ujali hodní sousedi).

Psi se mi stali láskou na celý život, teď už vím, že jich bude můj domov vždy několik sdílet, dlouho po odchodu od rodičů (během protloukání se z malého města do Prahy a zase nazpátek) jsem měla vždy nějaké potkany, ale času bylo čím dál míň, psi zvítězili. Nikdy bych netušila, že po třech letech na mateřské se zblázním do morčat. Přestěhovala jsem se do vesničky v podhůří Beskyd, přišlo pár oveček a prvotní myšlenka byla tu.

Vídala jsem ve stájích morčata, která měla snad odpuzovat hlodavce. Ovšem po zjištění, jaká krásná morčátka nejrůznějších barev a plemen existují, přišlo neodbytné nutkání začít se těmto tvorečkům věnovat mnohem více. Nejvíce mne zaujalala plemena peruánec a šeltie. Nastalo hledání informací a shánění mladých morčat. Jako první k nám přicestovali krásní, leč nestandardní peruánci. Měli být jen mazlíci. Po té, co mne posedlost morčáky ovládla dokonale, nastalo vymýšlení ubytování pro více morčat (ale tak, aby zároveň zůstali mazlíky), přibylo několik rezervací na mláďata z plánovaných vrhů v chovatelských stanicích. Všichni mazlíci s námi sdílejí kuchyni a po ní se pravidelně mohou také proběhnout.

V současné době chováme peruánce, texely, šeltie a coronety převážně v barvách aguti a argente, a krátkosrsté Cuye. Do budoucna bychom se chtěli věnovat také dlouhosrstým cuyům.